Čtvrtý týden, je významný.. na jeho konci to bude jeden měsíc.... jeho začátek se však nevydařil nelépe.. .

Pátek a víkend byly jakési podivné, chuť na cigaretu jsem hodně velkou a vlastně ani nevím proč jsem si nezapálil. Ještě, že v bytě se nemůže kouřit a na balkóně pokřikují důchodci... musel bych ven a to je daleko. V neděli bylo venku tak krásně, že jsem se rozhodl, že si půjdu zaběhat... už jsem o nemohl vydržet a vzal si sebou i malé doutníčky (cigarety jsem vyházel, ale portugalské doutníčky jsem neměl to srdce...).

Běželo se mi mizerně....od prosince jsem neběhal a tak nebylo o co stát. Jako na potvoru jsem cestou potkal několik kuřáků....a ačkoliv jsem funěl jako parní lokomotiva, děsně mi to vonělo. Úplně sem slyšel jaky ty malý nikotinový buňky volají uvnitř mé hlavy... "dej mi prda, dej mi prda...jenom si šlukneme a hned zase půjdeme"...Naštěstí po doběhu jsem měl celkem dost, takže na doutníčky nedošlo.

Pondělí už bylo o moc lepší... večer sice v hospě po pár panácích...kdyby měli mou oblíbenou značku... kdo ví jak by to dopadlo... ale lehký lucky strike nikdy nemaj v hospodach... naštěstí.

Úterek přinesl směs víry, že teď už to rozhodě nevzdám a současně jakýsi pocit mizérie z toho, že ty blbý nikotinový buňky co mám v hlavě asi nikdy nechcípnou. Úterek jsem z valné části ztrávil právě vytvářním těchto zápisů do blogu, neboť začínám mít nějakou potřebu sumarizovat. Koneckonců..snad oslavím svůj první měsíc.

Už od neděle pozoruju, že mě e-cigareta přestává bavit... jdu s kolegyněmi ven, zašroubuju svou e-berličku, ale po několika potáhnutích ji zase rozmontuju a zbytek času jen tak postávám. Kuřácké pauzy mám pořád rád..prostě je legrace. Jediným rozdílem je, že teď cítím jak kuřáci po dokouření smrdí. Kouř s hořící cigarety mi však voní stále...

Středa byla lepší..méně stresu a minimální zájem i o e-cigaretu. Přesto jsem zase měl aspoň 3x chuť a kladl si otázku co kdyby... Začíná mě štvát, že i po měsíci jsem evidentně závislý. Zlepší se to někdy? Abych posílil svoji motivaci, pouštěl jsem si dneska osvětová videa a prohlížel obrázky prokouřených plící... aspoň pro dnešek to zabralo.

Ve čtvrtek jsem si uvědomil, že při pocitu pohody se bez cigarety obejdu snázeji, než ve stresu. Původně jsem si myslel, že to bude naopak. Fakt je, že jakmile mě něco rozhodí, okamžitě myslím na to, že bych šel kouřit...Ne proto, že bych tím snad mínil vyřešit důvod svého naštvání, ale proto, "přece ještě toto (míněno sebetýrání nekouřením) nemám zapotřebí".

Mám pocit, že po měsící jsem tam, kde jsem byl před měsícem...